Díky pro tým Domácího hospice Devětsil

Není slov, která by vyjádřila, jak moc jim děkujeme za vše, co pro tatínka udělali.

Druhého května tatínkovi diagnostikovali karcinom slinivky s metastázemi v játrech v pokročilém stádiu. Další krutá rána přišla hned 20. května, když na onkologii sdělili tatínkovi, že není žádná léčba, která by mu pomohla. Nezbývalo, než udělat vše pro to, aby moc netrpěl. Bohužel bolesti nastaly záhy. V nemocnici vždy pomohli od akutní bolesti a hned nám ho poslali domů. Neuměli jsme mu pomoci, moc nás to trápilo až do chvíle, kdy jsme kontaktovali Diakonii Vsetín a jejich Domácí hospic Devětsil, a ti nás hned druhý den navštívili.

Pořád tvrdím, že to bylo jako by se z nebe snesli andělé. Okamžitě převzali o tatínka veškerou péči. Nikdo si neumí představit tu úlevu, kterou jsme pocítili. Najednou jsme měli komu zavolat, poradit se - ve dne v noci. Pracovnice Devětsilu se neustále snažili dělat vše pro to, aby bolesti, které tatínek měl, byly co nejsnesitelnější a ulevit mu. Pomohli nejen tatínkovi, ale i mamince, která byla strašně statečná, jejich přítomnost jí dodávala sílu.

Snažíte se připravit na odchod milovaného člověka, nechcete si připustit, že se to blíží. Když přišla ta chvíle, držely jsme tatínka s maminkou za ruce. Odešel v klidu, s úsměvem na tváři, a hlavně bez bolesti. Bylo to poslední, co jsme pro něho mohly udělat. Byl to krásný pocit.

Sestřička nás neopustila ani po odchodu tatínka. Ihned přijela, vše potřebné zařídila a její přítomnost nám velmi pomohla. Její služby pokračovaly i v dalších dnech, kdy volala mamince, aby se zeptala, jak se jí daří.

Je málo lidí, kteří mají zlaté srdce a my jsme měli tu čest je poznat. Strašně Vám všem děkujeme a nikdy nezapomeneme, co jste pro tatínka udělali.

S vděčností a úctou manželka a dcery Josefa B.